Volba -upíři

Bylo mi 18, když se to stalo. S Luisem jsem žila už rok, ale přesto mě stále něčím překvapoval. Oba jsme ztratili rodiče, a proto jsme se tak rychle rozhodli pro společný život v novém městě. Byli jsme stále spolu, takže jsem neměla potřebu ani čas hledat si přátele mezi sousedy. Luis byl tak tajemný a to mě přitahovalo. Po večerech mi vyprávěl historky o upírech. Ale neřekl mi všechno! Milovala jsem ho a přehlížela ty drobné nedostatky a úlety. Koneckonců, spolu jsme také vymysleli pár "rituálů". Pro ostatní by to byly šílenosti, ale pro nás to byla zábava a zároveň důkaz naší lásky a důvěry. Nejpodivnější byl ten, když jsem se zranila tak, že mi tekla krev, Luis ji vždy ochutnal. On sám to ale nechtěl. Vlastně ani nevím, že by mu kdy krev tekla. Ale nevadilo mi, že má svá tajemství - hlavní bylo, že mě miloval. Jednou večer mi Luis oznámil, že musí na týden pryč. Věděla jsem, že mi bude chybět, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že budu mít čas poznat město a lidi. Hned po Luisově odchodu jsem se vydala na náměstí, prošla pár obchodů a usadila se v útulné kavárně. Už jsem zapomněla, jaké to je, sedět u stolu sama. To ale netrvalo dlouho. Po chvilce ke mně přišel kluk, jestli prý si může přisednout. Představil se jako Mike, bylo mu 20 - stejně jako Luisovi. Líbil se mi a dobře se s ním povídalo. Byl jako přítel, kterého jsem znala celý život. Úplně jsme zapomněli na čas. Až když nás servírka upozornila, že už budou zavírat, uvědomili jsme si, že už je pozdě. Rozloučili jsme se, ale jen do dalšího dne. Ráno někdo zvonil - byl to Mike. A nebyl sám - přivedl s sebou i svého psa Baxe. Byl to krásný pes, podobný vlku, ale vypadal nervózně. Ztrávila jsem s Mikem a Baxem celý týden, co byl Luis pryč. Když se vrátil, byl zrovna Mike u mě. Jakmile vešel do pokoje, Bax začal štěkat, pak se ale stáhl pod stůl a kňučel. Chtěla jsem ho uklidnit, ale kousl mě. Z rány mi začala téct krev. Mike se rychle zvedl, zavolal Baxe a odešel. Luis na mě začal křičet, že u nás už nikdy nechce Mika vidět. Štěkla jsem, že mě tam mít taky nemusí a chtěla jít pryč. Luis mě ale chytil za ruku a přitáhl k sobě. Myslela jsem, že se chce usmířit, ale místo toho se mi zakousl do krku. Zamotala se mi hlava a omdlela jsem. Probudilo mě až polední slunce druhý den. To světlo bylo tak silné, ale já byla příliš slabá na to, abych vstala a zatáhla závěsy. Bylo mi slabo, nemohla jsem se ani pohnout. Neměla jsem chuť k jídlu, jen strašnou žízeň. Luis mi přenesl bílé víno. Bylo mi to sice divné, ale vypila jsem ho tak rychle, že se mi znovu zamotala hlava a usnula jsem. Ještě jsem podvědomě cítila ostrou bolest v ruce a jako by ze mě utíkal život. Tak to šlo asi půl roku. Celou tu dobu jsem myslela na Mika, a když Luis odešel, z posledních sil jsem zavolala jeho jméno. Když jsem pak po chvíli otevřela oči, Mike seděl u mě na posteli. Prý na mě celou tu dobu myslel, ale bál se Luise. Je prý upír vyšší kategorie než on. Pak mi prozradil něco, co mi Luis zatajil. Když se prý člověk napije upírovy krve, stane se také upírem a získá jeho sílu. V tu chvíli se ozvalo strašlivé zakvílení, rozletěly se dveře, v nich stál Luis a za ním leželo mrtvé Baxovo tělo. Z ruky mu odkapávala krev, jak ho Bax pokousal. Vrhl se na Mika a začali se rvát na mé posteli. Pak Luis udeřil Mika tak silně, že padl a nehýbal se. Ležel vedle mě, měl ránu na ruce a kolem ní spoustu krve. Vzpomněla jsem si, co mi říkal o upíří krvi. Musela jsem se rozhodnout! Žít jako upír? Mohla bych pak zničit Luise, jinak by zabil Mika a pak určitě i mě. S velkou námahou jsem se natáhla k Mikově ruce a ochutnala jeho krev. Byla jako elixír života. Tolik síly najednou! Měla jsem pocit, že dokážu všechno. Vzala jsem vázu a hodila ji po Luisovi. Ten se ale stačil vyhnout a rozeběhl se ke mně. Instinktivně jsem zvedla ruku a tím ho odhodila do rohu pokoje. Ale jak to, že jsem měla tolik síly? Vždyť jsem pila Mikovu krev - měla bych být slabší. V mysli jsem si přehrála předchozí souboj. Mike odrazil jeden Luisův útok rukou - muselo mu na ní ulpět trochu jeho krve. Pohled na Mikovu ruku mou domněnku potvrdil. Luis se pomalu zvedal a překvapeně se na mě díval. Ještě se pokusil mě odhodit z postele, ale když zjistil, že na mě nemá dost síly, začal smlouvat. Že mě miluje, že to všechno dělal, abych ho neopustila a že můžeme být spolu. NE! To už nešlo! On nevěděl co je láska! Zvedla jsem se z postele a přitom nenápadně sebrala ulomený kus židle, špičatý jako kůl. Došla jsem až k Luisovi a políbila ho. Byl to polibek na rozloučenou. Pak jsem se mu podívala do očí a vší silou mu vrazila ten kůl do srdce. Vydal při tom příšerný ječivý zvuk a shořel. Ani slza mi neukápla - už nebylo proč. Když bylo po všem, šla jsem k Mikovi. Ležel jako mrtvý, ale nebyl. Nemohl být! Jediné, co mě v tu chvíli napadlo - kousla jsem se do ruky a dala mu napít. Otevřel oči, usmál se a políbil mě. Tak začal můj nový život - krev, noc a láska. Zvolila jsem správně!